(12. 11. 1958 Sokolov)
filozof a vysokoškolský pedagog
Benyovszky je představitelem nové generace inteligence, která již vyrůstala v regionu bez vlivu německého kulturního prostředí. Benyovszky vystudoval nejprve sokolovské gymnázium (1974-1978), poté absolvoval filozofii a politickou ekonomii na Filozofické fakultě UK v Praze (1983).
Po roční vojenské prezenční nastoupil jako asistent na katedru filozofie VŠE v Praze (zde působil až do roku 1993), poté přešel do Ústavu filozofie a religionistiky Filozofické fakulty UK v Praze (roku 1992 získal titul CSc.). Od roku 2000 působí na Fakultě humanitních studií UK v Praze, roku 2007 byl zvolen jejím děkanem (od roku 2001 je docentem filozofie). Kromě toho, že je Benyovszky pedagogem, publikuje četné stati a studie v odborných periodikách (Filozofický časopis, Reflexe), je autorem vysokoškolských učebnic a několika monografií - například Filosofická propedeutika (1. díl 1998, 2. díl 2001) nebo Problém bytí v Hegelově filosofii. Studie k dějinám bytí (1999), Náhlost. Myšlení bytí z času (2006) či široce koncipovaná vysokoškolská učebnice filozofie Úvod do filosofického myšlení (2007). Byl hlavním řešitelem trojdílného kolektivního, mezioborového projektu Fenomenologické studie k prostorovosti (2005-2007). Z posledních titulů lze jmenovat Dějinnost, nadcivilizace a modernita (2010, spoluautor) a Časovost a smrtelnost I,III (2010, 2011, spoluautor), autorskou monografií jsou potom Cesty k neskrytosti (2012), jež jsou věnovány Heideggerově filozofii. Benyovszky se zabývá především problematikou ontologicky orientovaných filozofií a fenomenologií převážně německých autorů, patří mezi uznávané odborníky na Fichtovu, Hegelovu, Kierkegaardovu, Husserlovu a Heideggerovu filozofii. Vedle problematiky bytí a času sleduje a rozvíjí filozofické tematizace lidské existence, řeči a smrtelnosti. Podílí se zásadním způsobem na budování nové obsahové koncepce filozofické antropologie na Fakultě humanitních studií UK.
